Vazeny pane Cejka. Narazite ve svem clanku na zasadni krizi politickeho systemu v CR. Mohu jen k tomu dodat svuj osobni pohled. Volbou pro kteroukoliv stranu je volba pro ideologii te strany. Tento system je prenesem z dob nasi konstitucni monarchije. Za rouskou ideologie a pod vedenim 'vudcem' teto ideologie (strany) je volic bombardovan sliby te ideologie (at je to levicova ci pravicova). Neukazuje volici KVALITU osob v te strane (mimo vudce). Po volbe vami zvolena strana musi, chce-li byt ve vedeni statu, rozmelnit svuj program, s kterym sla do voleb.

Vytvoreni KOALICNI smlouvy je prvnim prvkem politicke krize v CR.

Druhy prvek, ktery zapricinuje tuto krizi, je neznalost v CR kontroly rozhodnuti kterehokoliv zvoleneho ci dosazeneho cinitele. Tato kontrola se v anglictine nazyva 'checks and balances', cesky 'kontrola a balance'.

Treti prvek a podle mne te nejzakladnejsi, je volba strany jako celku a ne volba osoby (kandidata kterekoliv strany nebo i nezavisleho kandidata) pro zastoupeni volicu ve volebnim okrsku pro Snemovnu. (stejne jak se voli senator).

Ctvrty prvek je nestastne rozdeleni moci v CR. Vlada sedi ve Snemovne a muze VOLIT!!!! kdyz uz pred tim se dohodla na zakonu ci narizenim.

Napsal jsem jen ctyri priciny, proc je u nas krize v zastupitelske demokracii. Chtel jsem vam pane Cejka jen rici moje presvedceni, ze bez zmeny systemu vedeni statu nase budoucnost je na vaskach. I hope I am wrong!!!! Dekuji.za trpelivost.

Pokud naši politici nedrží svoji ideologickou linii, nemůže to být důvodem pro nás, abychom nevnímali pravolevé vnímání polarizace!

Existence ANO s Andrejem Babišem byla umožněna nezodpovědností politiků klasických stran!

Myslím, že autor udělal zde v posuzování stran takovou všehochuť. U nás během převratu v listopadu ́89 do roku 1990 vstupovaly vlastně 3 tradiční strany - komunisté, lidovci a socialisté (kdysi národní socialisté). Teprve v lednu ́90 začala se obnovovat sociální demokracie. Všechno nové ostatní po lednu už byly novotvary. Vedle zde uvedených tradičních stran na občany tehdy nejvíce působilo Občanské fórum, které jako favorit samozřejmě kandidovalo ve volbách. Vedle OF kandidovala řada rychlokvašených, také legračních stran. Např. Strana přátel piva. Rok později ́91 se OF rozpadlo a byla z něj ODS a OH. Další roky už pravidelně přinášely vznik a zánik politických novotvarů a to trvá dodnes. Já vidím v krizi tradičních stran, do nichž už zahrnuji i ODS, ten fakt, že dnešní mladí lidé nemaji moc chuť se angažovat v těchto stranách. Proto počet jejich členů ubývá. Dalším faktem také je, že i v obcích už je potíž v sestavování kandidátních listin pro komunální volby. Pohodlnějším je kritizovat co se nedělá a má dělat (třeba chlapi u piva nebo ženy na chodníku), ale aspoň jednou za rok dostavit se na veřejnou schůzi zastupitelstva se těmto vůbec nechce. A jde o lidi kteří mají názory třeba levicovější nebo pravicovější. Navíc korunují svá politická moudra tím, že volit nejdou. Ale hned po volbách nadávají, že volby dopadly tak či onak. Zatím tradiční strany se drží díky počtu členů v terénu. Tato věc novým hnutím či stranám chybí a uvádí je do role přechodné komety na politickém nebi. Mít celkem ve straně či hnutí jen několik stovek členů, to je zcela nedostatečné.

Prakticky všichni předsedové stran vzešli ze Štrougalova Prognostického ústavu pracujícího pod gescí KGB.

ODS si zničil Václav Klaus tím, že do "pravicové" strany natahal komunisty, keťasy a pseudopodnikatele!

Vyhozený náměstek ministra ŽP Drobila ? Neměl jste napsat odvolaný ředitel SFŽP ? A dopustil se něčeho špatného, aby neměl být senátorem ?

Omlouvám se, máte pravdu - měl jsem na mysli ředitele SFŽP (psal jsem to po paměti, nevím proč jsem měl za to, že šlo o náměstka - opravím - dík za upozornění), kterého Drobil vyhodil jako obětního beránka. Naopak, že je pan Michálek senátorem, beru jako určitou formu zadostiučinění, že se vrátil do veřejné funkce.

Asi tak nějak. :o)

Snad až na to, že spíš než zastaralost pravolevého dělení politického spektra shledávám deformaci vnímání pravicovosti a levicovosti.

Mně připadá stále funkční tradiční rozdělení kolektivistické levice (upřednostňující zájem kolektivu, u nacionální levice národa, u internacionální levice "lidu", respektive třídy) a individualistické levice (respektující individuální svobody u pravice liberální a tradiční hodnoty a práva u pravice konzervativní). To se ovšem podařilo znejasnit a zastřít levicovým ideologům a propagandistům, když se snažili definovat parametry a kritéria pravicovosti a levicovosti tak, aby mohli nacionální socialismus nazývat pravicový. ;Đ

(Roztomilé je, že podle leckterých údajně pravicových symptomů a kritérií prosazovaných levicovou propagandou byl i Karl Marx vlastně pravičákem, ba možná i pravicovým extrémistou. To však levicové ideology nejspíš příliš netrápí, vždyť pro elektorát, který se snaží primárně získávat, to asi je příliš složité.)

Oprava: pchopitelně tam patří "individualisické pravice".

;o]