Je případný zásah proti IS dostačujícím řešením?

Západ se vlastní vinou dostal do nesmírně složité situace a zplodil si svého nového úhlavního nepřítele - Islámský stát - kudy z toho ven?

Islámský stát je nechtěným dědictvím administrativy G. W. Bushe. Pokud uvěříme té oficiální optimistické variantě o tom, že USA svými intervencemi doopravdy chtěly "vyvážet demokracii" (a nešlo o zájmy mnohem špinavější, jako přístup k ropě apod. - což je mimochodem pravděpodobnější....), pak jde o mimořádně rozsáhlé selhání. Tento těžký fail NEbyl způsoben chybami ve vojenské strategii, ani nedostatečným financováním, ani předčasným stažením vojsk ani čímkoliv obdobným. Tato porážka byla způsobena nereálným snem, iluzí vlastní "nadřazenosti", představou toho, že právě můj světonázor a moje představa o skutečném životě a jeho "správné podobě" je ta jediná, dokonalá, nejspravedlivější - a kdokoliv v ní nežije, by měl její "krásy a výhody" zakusit také - bez ohledu na to, jestli o to sám stojí, či je na to připraven. Důsledky v podobě nestability celého regionu a vzniku IS vidíme všichni. Děsivé na tom všem opět je, že část západní společnosti (včetně politické reprezentace) se ani trochu nepoučila. (Pevně věřím, že v USA nikdo obdobný G.W. Bushovi zvolen v příštích 20 letech nebude!)

Příčiny vzniku "našeho" IS

"Vývoz demokracie" selhal. Selhal proto, že na demokracii musí být každá společnost sama připravena, musí sama chápat odpovědnost s ní spojenou a hlavně - měla by si jí i sama vybojovat, protože pokud to neudělá, tak o ní evidentně dostatečně nestojí, nebo se jí bojí. Z monarchistické diktatury nelze během 5 ani 10 let vytvořit společnost, připravenou pro demokratickou soutěž politických stran (na které je západní demokracie obvykle založena) - a to proto, že během 5 ani 10 let nevytvoříte podmínky, pro jejich stabilní existenci - zkrátka není šance pro vznik pevného ideologického demokratického základu (silný/slabý stát, větší/menší zdanění, míra přerozdělování, sociální jistoty, právní principy...). Svržení diktatury (která je diktaturou prostě proto, že v daném místě nelze efektivnějším způsobem udržet jakýs takýs řád, a funguje tedy v podstatě "z donucení" či "tradice") následně nutně musí vést k ubohému boji o moc - který přebijí zájem o samotný stát a jeho obyvatelstvo. Následující věta, která plyne z předchozího, bude zřejmě pro mnohé nepřijatelná, ale já o ní jsem pevně přesvědčen - diktatura, či autoritativní forma vlády může být pro určité společnosti tou nejlepší možnou. Nerad bych, aby to někdo bral jako adoraci diktátorských režimů - nikoliv, protože z pohledu západního světa, jsou všechny diktatury odpudivé - problém je, že v naší zaslepenosti neumíme předvídat, co po námi vyvolaném pádu diktatury může následovat. Někteří před svržením Husajna, Kaddáfího a arabským jarem varovali - mnozí se snažili veřejnost ukonejšit tím, že přece v demokracii není až tak těžké žít a je to nejlepší systém vlády, který dosud známe, takže proč by ho někdo neměl chtít? Nepředvídání možnosti, že někdo nestability může opět zneužít (jako už tolikrát v dějinách lidstva!) k uchopení moci, či naopak - k vědomému ještě většímu rozvalu státu, bylo něco, co bych nazval "absencí plánu B" - všichni se hnali za optimistickou vizí, nikdo nepředvídal, že se onen "dobře míněný" vývoz demokracie nepovede, prostě proto, že o něj daná společnost nebude stát - jako cizí naimportovaný prvek z (některými nenáviděného) západu.

Ten se nyní dostal do nezáviděníhodné situace - stojí proti němu protivník vzešlý z popisované naivity západu, který i ženevské konvence a válečné právo (ano, i válka má mít svá pravidla) vnímá jako protivníkovu slabost. Využívá odpudivou propagandu (řezání hlav, ukřižování, topení, či upalování zaživa), na kterou část zvrácených lidí na západě slyší; na vojáky, kteří proti němu bojují, posílá sebevrahy řízená obrněná vozidla obalená kily výbušnin; ničí památky, které jsou jinak všeobecně ceněné a nikdo neměl tu drzost na ně sáhnout po tisíce let... Jde o válku vedenou bez pravidel!

Nejsou to ani dva roky, co svět viděl mapku plánovaného chalífátu, který sahal, pokud mě paměť neklame, až někam k česko-rakouským hranicím(?). Tehdy, tu mapku každý bral s odstupem a nadsázkou - to pár magorů načmáralo nějakej nesmysl..... a nikdo zjevně ani na okamžik neuvažoval o tom, že to byla skutečně vážně míněná hrozba. Všechno tohle by západ mělo vést k důslednému přehodnocení postoje.... západ už není tou velkolepou mocností, která má všem v okolí diktovat, jak mají žít, západ podle mě už nemá tu sílu, moc a prostředky k tomu, aby jednal ofenzivně - naopak nutnou podmínkou k jeho záchraně je stažení do defenzívy - konsolidace, posílení a přitvrzení vlastních pravidel, hodnot a vizí. (pozn.: pokud vám tyto mé názory připomínají komentáře docenta Robejška, nejste daleko od pravdy - v mnohém s ním totiž souhlasím).

Není samozřejmě jiné řešení IS, než masivní vojenský zásah s širokou mezinárodněpolitickou podporou (včetně muslimských zemí a Ruska) - pokud západ bude klást podmínky a "opovrhovat" nabídkou Ruska na spolupráci při řešení IS, tak získá IS čas navíc - ke svým zvěrstvům, ničení a propagandě. Kšeftaření západu s Ruskem o zásahu proti společnému nepříteli - "co za to kdo bude vlastně chtít", nesmí nastat, protože z něj může vzejít zásadní dlouhodobá překážka, která zabrání rychlému řešení - je to asi obdobné, jako kdybyste pacientovi s nádorem říkali, že nádor odoperujete až poté, co se s konsiliem lékařů domluvíte na tom, jak vyléčit jeho křivé zuby... Tentokrát je však nutné při tomto vojenském zásahu vytvořit i plán B - a tudíž domluvit se se spolupracujícími arabskými státy na formě dlouhodobé správy území a závazných pravidlech - aby nehrozil vznik IS 2 - možná ještě horšího, než je ten současný - a pozor, základním cílem by mělo být, že výsledek bude vnímán jako "pomoc při řešení IS" - nikoliv "další nechutná okupace další arabské země" - mandát daný OSN je tedy nesmírně žádoucí!

Domnívám se však, že ani tento zásah proti IS není dostačujícím řešením.... Jak jsem zmiňoval, západ musí začít uvažovat defenzivně - tzn. "nehas, co tě nepálí" (přičemž IS pálí jak čert) a zaměřit se sám na sebe. EU sama se potácí z jedné krize do druhé - přičemž jednou z hlavních příčin tohoto stavu je příliš uspěchaná integrace. Stejně tak i uprchlická krize krásně prokazuje, že jakmile jde do tuhého, každý z národních států kope nejprve za své zájmy - a pak teprve stojí nějaká "imaginární" Unie. Řešením je tedy "rozvolnění" pravidel Unie tak, aby došlo k větší nezávislosti jednotlivých národních zemí - tedy přesný opak současného evidentního nátlaku na hlubší integraci (s vizí možné federalizace) EU. Politický pragmatismus by měl získat přednost před idealismem.

S ohledem na "nová" bezpečnostní rizika by si zasloužilo přezkum (na celoevropské úrovni) pravděpodobně i trestní právo - stačí si jenom uvědomit, že trest odnětí svobody má mít tři funkce (přičemž očividně ani jedna uspokojivě nefunguje) - samotný trest za čin, snahu o nápravu pachatele a ochranu společnosti. Myslím, že OSN nedávno kritizovala některé země kvůli tomu, že mají v trestních řádech trest doživotí bez možnosti podmínečného propuštění - což je (dle jejich názoru) údajně nelidské a nehumánní.... Právě tato humánnost a adorace nafouknutých lidských práv degraduje smysl trestního práva. Základní lidská práva samozřejmě náleží každému a zpochybňovat je nelze, ale domnívám se, že některá další práva vytvořená naší společností (kupříkladu ochrana osobních údajů) se poněkud vymkla kontrole. Pokud si vybavuji správně - jeden z atentátníků v Charlie Hebdo byl odsouzen za verbování bojovníků pro IS na několik let vězení - zamysleme se nad tím, jak byl vyměřený trest efektivní - přispěl k jeho nápravě? Přestal být radikálem nenávidějícím společnost, ve které žil? Očividně nikoliv. Jaká funkce trestního práva pak nutně musí následovat? Ta ochranná. Několikaletý trest ve vězení společnost očividně neochránil - 12 lidí zemřelo - proč? Kvůli nafouklému a nafoukanému humanismu. Jsou činy (mám na mysli teď všechny související s terorismem), u kterých není cesty zpět a kdo se k nim rozhodne - musí vědět, že v této společnosti bez milosti skončil! Jinak řečeno - je nutné začít zcela vážně diskutovat o masivním rozšíření trestných činů s doživotím trestem a (zcela novou věcí, kterou trestní právo dosud nezná, k jeho škodě) izolací. Volání po trestu smrti osobně odmítám, protože je zde problém nepřezkoumatelnosti rozsudku - takový justiční omyl není ničím jiným než vraždou a stát by vrahem neměl být. Měl by však mít efektivní nástroje k obraně a ochraně vůči novým hrozbám - ty mu však někteří idealisté zavírají do trezoru a říkají "fuj fuj, to je ošklivé a my přece chceme být lepší".... kolik lidí za to "chceme být lepší" však ještě zaplatí zdravím, či životem?