Krátké historické okénko

Známé přísloví říká, že kdo se nepoučí ze svých minulých chyb, je nucen si je zopakovat. Předem radši upozorním, že tento článek se pravděpodobně mnohým nebude líbit.  

Dovolím si ocitovat část jednoho z komentářů pod jedním z předchozích zveřejněných článků (jeho autorovi děkuji, hodí se mi pro úvod):
"Němci sem imigrovali v masovém měřítku. (...) přišlo jich příliš mnoho. A neintegrovali se - nepočeštili se. Naopak si vynutili nejprve uznání rovnoprávnosti němčiny s češtinou a posléze dokázali zajistit zákaz češtiny na úřadech i ve školách. A najednou jsme s potomky imigrantů museli bojovat o holou národní existenci. Nakonec nás připravili o třetinu státního území a plánovali nás úplně vyhladit."

Domnívám se, že odpor většiny Čechů vůči masové migraci a způsobu, jakým jej EU řeší, je dán vyjma základních racionálních argumentů (o kterých jsem psal v minulých komentářích) i historickou zkušeností. Popravdě, když byla nedávno oznámena záříjová schůzka německých a francouzských vrcholných představitelů jako hlavních lídrů EU na téma řešení krize, zjistil jsem (podle diskuzí pod články), že jsem nebyl ani zdaleka jediný, komu naskočila okamžitě myšlenka "pozvěte ještě nějakého Brita a udělejte to v Mnichově, ať je paralela dokonalá". Český národ byl, je a dlouho ještě asi bude podezíravý, nedůvěřivý a svým způsobem pesimistický (vždy uvažuje i o nejhorších možných scénářích) - někdo by to mohl klidně i nazvat paranoiou. Na rozhodování "o nás, bez nás" je prostě evidentně nesmírně citlivý. Proč? Pojďme se podívat do relativně nedávné minulosti. Rád bych se vrátil k jedné konkrétní historické "chybě", která je naznačena v úvodu - "chybě", které se v retrospektivě událostí (protože on sám dopady daného kroku těžko mohl očekávat) dopustil nejuznávanější prezident naší země - TGM. Pokusím se být stručný a sdělit jen to nejpodstatnější.

Československo vzniklo na základě ideje společného československého národa - tehdy to byl v podstatě společný (pragmatický) nápad obou "národních větví" vycházející z neblahé skutečnosti, že v nově vzniklém státě bylo velké množství početně velmi významných národnostních menšin (zejména Němci a Maďaři), které se vznikem státu měly určitý.... "problém" - zejména Němci, kterým československý stát připadal od začátku uměle vytvořený a Maďaři, kteří Čechy považovali "zrádce" Rakouska-Uherska, kteří se připojili k protistraně, která nakonec vyhrála válku a bojovali proti "vlastní zemi". Ovšem Československo nakonec bylo uznáno všemi zeměmi (čemuž napomohly i výborné kontakty TGM) - a samostatný demokratický stát zde vzniknul. Přesto bylo zaděláno na problémy.

V roce 1920 vešla v účinnost nová ústava země, která obsahovala zejména Masarykem prosazovanou ideu vstřícnosti k národnostním menšinám na území státu - TGM byl totiž přesvědčen, že vstřícnost vůči národnostním menšinám povede recipročně k stejné vstřícnosti i z jejich strany. Parafrázováno - pokud budou všichni ve státě jakž takž spokojeni, nebude mít nikdo důvod chtít ho rozbít. Samostatná hlava v ústavě, vyčleněná právům národnostních menšin ve státě, byla v té době unikátní a z dnešního pohledu pokroková. Jedna konkrétní část však v budoucnu způsobila velký problém - právo národnostních menšin obsazovat pozice ve státních úřadech a samozřejmě být veřejně politicky činný...

Není těžké uhádnout, na co ve svém komentáři narážím - TGM tímto svým krokem v podstatě základy nově vzniklého státu nepředvídaným způsobem oslabil. Nechci naznačovat, že by mohla existovat nějaká "alternativní historie" bez 2. SV - ani omylem, protože Hitler by si vždycky našel důvod k válce - jenom tím říkám, že humánní krok s cílem podpory rovnoprávnosti (což je samozřejmě pozitivní rys) může být i velmi zvráceně zneužit a poznamenat osud státu na dlouhá desetiletí. Limity vstřícnosti, korektnosti, boje s diskriminací... (doplňte si) leží tam, kde začíná hrozit oslabování státnosti (zjednodušenou definici státnosti "možnost uplatňovat právo státu na celém svém území vůči všem osobám na území nacházejícím" jsem zmiňoval už dříve) - uprchlická krize a mnou poprvé (ale rozhodně ne naposledy) zmiňovaný strach z islámu NENÍ primárně problémem uprchlíků a islámu jako takového, ale do očí bijící dlouhodobé nedůvěry v úmysly a pevnost postojů evropských politických elit. I ten nejlépe zamýšlený politický záměr se bohužel může stát "zbraní", pokud je uchopen a zneužit zločincem schopným rozeštvat vůči sobě společnost. Současná Evropa má v této době našlápnuto k tomu, obdobnou "masarykovskou chybu" v podobě přehnané vstřícnosti kombinované s oslabováním sebe sama, zopakovat - důsledky možná radši ani nedomýšlet.... na druhou stranu nemohu vyloučit, že jde jenom o katastrofické obavy jednoho nedůvěřivého Čecha.
P.S.: Děkuji za komentáře pod předchozími články, moc potěšily!