Ústavní žaloba na prezidenta byla obsahovým nesmyslem - díl 1. (A+B)

Jsem si vědom toho, že tento článek zveřejňuji asi tak půl hodiny po dvanácté, kdy už byla žaloba shozena ze stolu Sněmovnou, přesto jsem se rozhodl jej sepsat po sporu s jedním zdejším diskutérem.

Obsáhlejší oponentní komentář v dané žalobě si zasluhují pouze některé body. Narovinu přiznávám, že když jsem danou žalobu četl poprvé, považoval jsem jí téměř až za vtip - zejména proto, že v některých bodech je zcela chybná (protože průběh událostí údajně protiústavního jednání byl jiný, než žaloba uvádí - teď jenom stručně uvedu dva příklady - žaloba v bodě B řeší lánskou schůzku po volbách 2013 a nesprávně popisuje události kolem jmenování/nejmenování Pocheho ministrem zahraničí v bodě E) a jindy stačí seřadit si události dané doby do časové řady a zjistíte, že prezident republiky za dané "zdržení" skutečně nemůže - respektive z té dlouhé uplynulé více než půlroční lhůty lze prezidentovi přičíst na vrub pouze dobu několika málo týdnů, a to i v případě, že na něj hodíte zodpovědnost za krizi v ČSSD po volbách 2013, ale k tomu se vyjádřím podrobně.

Skutečnou "perličkou" v dané žalobě je pak bod C, který začíná slovy (cituji): "Prezident republiky v období od 4. května 2017 do 9. května 2017 opakovaně deklaroval...." - a přesně v tomto momentě daný bod začíná postrádat sebemenší relevanci. Slovní deklarace či avízo možnosti nějakého postupu NEMÚŽE být protiústavním jednáním prezidenta republiky z prostého důvodu - není to jednání (tedy uskutečnění nějakého právního úkonu, nebo naopak odmítnutí uskutečnění nějakého úkonu v okamžiku zákonné povinnosti)! Deklarace něčeho není ani právní krok, natožpak ústavně-právní krok. Obsáhlejší vyjádření k danému bodu není potřebné - a proto součástí tohoto článku uvedený bod dále nebude.

Body A) + B)
Uvedené body spolu přímo souvisejí, a proto si je dovolím spojit. Doporučuji vám, si oba body přečíst ve vzájemném kontextu - a následně prosím vezměte v potaz tuto časovou osu.
- 13. června 2013 probíhá policejní zásah na Úřadu vlády, dle policejního usnesení se předpokládalo, že v kauzách, které byly prošetřovány je zapleteno blízké okolí někdejšího předsedy vlády Petra Nečase, včetně jeho někdejší "vrchní ředitelky kanceláře" Jany Nagyové (podotýkám, že v kauze vojenského zpravodajství tu máme pravomocný rozsudek o vině!),
- 17. června 2013 podává Nečasova vláda demisi,
- 25. června 2013 jmenuje prezident republiky předsedou vlády Jiřího Rusnoka, někdejší koaliční vláda se zaštiťuje podporou 101 poslanců a navrhuje na post premiérky Miroslavu Němcovou, přičemž prezident (i s ohledem na důvod pádu Nečasovy vlády) má pádný důvod k tomu, aby strany bývalé koalice ve vládě nepokračovaly (tedy - z pohledu politického nejde o standardní situaci, je to okamžik krize, v němž je právě role prezidenta stěžejní) - koaliční strany v důsledku výše uvedeného postrádají legitimitu k vládnutí, která lze obnovit jedině volbami - přičemž prezident republiky k nim vyzývá již v době kandidatury na funkci prezidenta v důsledku opakovaných krizí Nečasovy vlády,
- 10. července 2013 jmenuje prezident republiky vládu Jiřího Rusnoka, která je povinna do 30 dní od okamžiku jmenování požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu (tuto lhůtu 30 dnů si prosím zapamatujte - je zásadní!),
- 7. srpna 2013 vláda Jiřího Rusnoka vláda důvěru Poslanecké sněmovny nezíská, přičemž při tomto hlasování o důvěře se "rozpadá" jednota deklarované koalice - Němcová: "už nemám 101 hlasů"; Kalousek: "Pokud nebude aktivních 101 hlasů ze stran TOP 09, LIDEM a ODS, potom platí, že deset minut po hlasování budeme žádat mimořádnou schůzi k rozpuštění sněmovny." - v okamžiku hlasování o vládě Rusnoka se tedy jediným řešením situace staly předčasné volby.
- 13. srpna 2013 předává Jiří Rusnok prezidentu Zemanovi demisi své vlády - prezident republiky demisi přijímá a vládu pověřuje správou země do jmenování vlády nové,
- 20. srpna 2013 Poslanecká sněmovna hlasuje na mimořádné schůzi o vlastním rozpuštění,
- 28. srpna 2013 prezident na základě uvedeného hlasování rozpouští poslaneckou sněmovnu.
- termín voleb je vyhlášen na 25. a 26. října 2013.

Zajímalo by mě, jestli páni senátoři vědí o nějakém stroji času, nebo si neuvědomují, jak to s tou lhůtou při ustavování vlády je. Pokud je mezi demisí vlády Jiřího Rusnoka 13. srpna 2013 a hlasováním o seberozpuštění Poslanecké sněmovny, na němž se politické strany dohodly 7. srpna 2013 TATO časová souslednost, velmi by mě zajímalo, kdy v mezidobí mezi 13. srpnem 2013 a 20. srpnem 2013 mělo dojít k celému procesu hledání nového premiéra, sestavení celé nové vlády a hlavně - mimořádné schůzi o důvěře této vládě? Podle senátorů se toto vše mělo stihnout za JEDEN TÝDEN? A hlavně, jaký by to mělo smysl, když bylo o volbách jasno už před samotnou demisí Rusnokovy vlády? Vláda je dle ústavy povinna požádat do 30 dnů o důvěru Poslaneckou sněmovnu - to učinit objektivně NELZE v situaci, kdy Poslanecká sněmovna neexistuje a na jednání o nové vládě v dané sněmovně nemá nikdo zájem! Od toho tu to řešení předčasných voleb je! Tzn. za daných okolností tu v mezidobí mezi 13. srpnem a 26. říjnem jiná vláda, než Rusnokova vládnout NEMOHLA - nebylo kdy jakoukoliv jinou vládu jmenovat - a naopak, kdyby došlo ke jmenování nové vlády, která by si nemohla říct o důvěru neexistující sněmovnu, tak by došlo k flagrantnímu porušení ústavy - čl. 68 odst. 3., tzn. ústava předpokládá s dovládnutím vlády bez důvěry, ale naprosto vylučuje vládu, která by si o důvěru v ústavou striktně dané lhůtě (třeba i neúspěšně) nemohla požádat!
A nyní se posuňme za termín voleb ke slavné "lánské schůzce". Bod B té ústavní žaloby je v kontextu s dosud uvedeným totiž skutečně pozoruhodný. Dne 26. října 2013 ve večerních hodinách došlo ke schůzce představitelů části vedení ČSSD (tzn. někteří členové předsednictva ČSSD) s prezidentem republiky v Lánech. Žaloba presumuje, že prezident republiky usiloval o to, aby nominantem ČSSD na premiéra nebyl předseda ČSSD Sobotka, ale pro něj bližší osoba. Celé to má zcela zásadní háček, totiž otázku "proč?" - proč by něco prezident republiky dělal v situaci, kdy nic takového NEBYLO fakticky potřeba? Žaloba vychází ze zcela chybného předpokladu, že prezident je vázán nominací strany na osobu premiéra, což je zcela mylné - prezident může jmenovat premiérem doslova a do písmene koho chce (není vázán vůbec ničím - ani tím, koho mu za premiéra navrhují politické strany - oddělenost strany od státu, prezident není podřízen politickým stranám ani jejich rozhodnutím -  byť fakticky - v reálné politice - by měl zohledňovat situaci ve sněmovně tak, aby premiér měl naději na získání důvěry vládě) a tudíž k dané schůzce neměl sebemenší důvod. Kdyby chtěl, mohl jmenovat premiérem Haška i bez lánské schůzky. Mimochodem, dnes se účelově zapomíná na toto: "Včera schválilo předsednictvo výzvu, aby Sobotka rezignoval na post předsedy, a rozhodlo, že Sobotka nebude ani členem vyjednávacího týmu. V něm má být vedle Milana Chovance, Lubomíra Zaorálka a Michala Haška místo odvolaného Sobotky Jeroným Tejc. Hlavním důvodem pro odchod šéfa strany má prý být slabý volební výsledek." 

Logicky z toho plyne, že daná schůzka tedy nebyla iniciativou prezidenta republiky, protože on žádnou schůzku uskutečnit nepotřeboval - mohl elegantně obejít Sobotku čistě z titulu své prezidentské pravomoci jmenovat premiéra "ne-Sobotku".. Kdyby byl prezident zlomyslný (jak je mu podsouváno), pověřil by jednáním, nebo by rovnou jmenoval "ne-Sobotku" premiérem v době bezprostředně po výše citované výzvě předsednictva, nestalo se tak - proč asi? Jenom aby bylo pochopeno správně - já nepopírám "intriky" uvnitř ČSSD, řeším roli prezidenta v nich - a vychází mi z toho, že mohl být možná tak vnějším poradcem v dané věci, ale dle mého názoru nebyl "iniciátor puče", zkrátka proto, že k němu neměl důvod (na rozdíl od jiných členů v ČSSD). Širší vedení ČSSD tedy v listopadu nakonec rozhodlo a zvrátilo předchozí rozhodnutí a Zeman premiérem Sobotku jmenoval.

A teď se podívejme na čas.... 26. října skončily volby a proběhla lánská schůzka, 27. října 2013 došlo k schválení oné výzvy, 10. listopadu 2013 došlo k rozhodnutí předsednictva ČSSD o tom, že kandidátem na premiéra je Sobotka a 21. listopadu 2013 prezident Zeman pověřil Sobotku jednáním o sestavení vlády. Takže "lánská krize" trvala od 26. října do 10. listopadu (tedy zhruba 2 týdny) a po 11 dnech od jejího vyřešení prezident pověřil Sobotku jednáním o vládě. Kde je nějaké zdržování způsobené prezidentem republiky? Opakuju - bavíme se tu o době v rozpětí od června 2013 do ledna 2014 (tedy více než 7 měsíců) a zásadním zdržením je 11 dní? Až 6. ledna 2014 bylo uzavřeno jednání o koalici a seznam navrhovaných ministrů vlády byl prezidentovi republiky předložen 3. ledna 2014. Sobotka byl následně premiérem jmenován 17. ledna 2014 (tedy 11 dní po uzavření koaličních jednání) a 29. ledna 2014 došlo k jmenování celé vlády. 

Na základě uvedených termínů a událostí lze jednoznačně vyvodit, že prezident republiky nejenže nezpůsobil žádné svévolné "udržování ve funkci až do 29. ledna 2014", ale naopak zcela objektivně v rozmezí od 20. srpna 2013 do 26. října 2013 žádnou vládu jmenovat NEMOHL a při standardním povolebním jednání o vládě mezi říjnem 2013 a lednem 2014, které bylo velmi krátkodobě ovlivněno vnitrostranickou krizí uvnitř ČSSD, jde největší podíl čekání v době mezi 10. listopadem 2013 (pořád jsme pár týdnů po volbách, kdy krize ČSSD skončila) a 6. lednem 2014 (kdy byla koaliční jednání uzavřena) na vrub samotných politických stran! Mimochodem - osočení z vytvoření čistě prezidentského systému vládnutí má jednu celkem podstatnou vadu - chybí jakýkoliv důkaz pro to, že by prezident republiky premiéra, či členy tehdejší Rusnokovy vlády jakkoliv úkoloval.
V příštím článku se podíváme na body D (přechod vlád Babiš 1 => 2)  a E (nejmenování Pocheho ministrem zahraničí a spojím to rovnou i s nejmenováním Šmardy) a posledním článkem se vrátím k otázce odvolávání ministra Staňka (což je jediný bod žaloby, který považuju aspoň trošku za relevantní, ale nenazval bych jej protiústavním jednáním, spíš těžce na hraně).