Krize tradičních politických stran - krize zastupitelské demokracie?

Výsledky voleb a současné průzkumy veřejného mínění naznačují úpadek tradičních politických stran a vzestup "protestních" politických subjektů, či subjektů bez ideologického zakotvení. Pokusme se odpovědět "proč".

Některé příčiny tohoto jevu se dají přičíst současné době, některé důvody však sahají daleko do minulosti - a obávám se, že v případě opakovaní podobných chyb tu nebudeme mít pouze krizi tradičních politických stran, ale ve skutečnosti i všeobecnou krizi důvěry v politiku a systém zastupitelské demokracie. V tomto článku se pokusím zmínit některé z mnou viděných příčin současného stavu - a pokusím se být v rámci možností objektivní, tzn. "přes čumu" dostane v podstatě každá z politických stran, která za poslední roky byla u moci...

Dovolím si říct, že současný úpadek tradičních politických stran má několik hlavních příčin, které jde jednoduše popsat jako:
- zastaralost pravo/levého dělení politického spektra,
- ztráta pevného ideového zakotvení politických stran a naopak objev stran bez tohoto zakotvení,
- dlouhodobé neplnění politických programů,
- odtrženost voleného zastupitele od voliče (na celostátní úrovni),
- zoufalý a dlouhodobý nedostatek důvěryhodných a charismatických osobností.

Těch důvodů lze najít samozřejmě mnohem víc, pokusím se však popsat, proč zmiňuji právě tyto příčiny a proč v nich vidím i hrozbu pro zastupitelskou demokracii jako takovou (a podotýkám, není to ryze český problém - vzpomínám teď na video z nějaké TV diskuze v Británii po Brexitu, kde se nespokojený občan země ptá, čemu zástupci v Parlamentu nerozumí na jednoduchém slově demokracie - protože zcela evidentně přestali chápat, co je jejich úkolem - viz odkaz pod článkem).

O tom, že pravolevé dělení spektra je přežité asi není příliš mnoho pochyb. Používá se spíš z tradice - politici vydávající se za pravicové razí čistě levicové myšlenky a naopak - tzn. smysl, které toto dělení mohlo mít dřív (zjednodušit a zpřehlednit politické spektrum stran), zanikl. Příklad? Za pravicový subjekt se vydává TOP09 - přitom mnohé myšlenky, které zastává, jsou tradičně levicové - ostatně, už jsem tu psal, že jeden ze zakladatelů strany přišel ze Strany zelených, kteří jsou mimochodem jedním z nejpřirozenějších koaličních partnerů pro tuto stranu.... Stejně tak například i dnešní a nepochybně levicová ČSSD pochybuje o levicovosti údajně levicového prezidenta Zemana. Zde ovšem vzniká problém, který nám to celé zašmodrchává a komplikuje - vznikají nám tu totiž levice různého zaměření (už jsem to psal v některém z minulých článků - nazval bych je "konzervativní" levicí a "novou" levicí) - tzn. ono jednoduché pravolevé spektrum evidentně nefunguje a volič, který o hlubší sledování politického dění nemá zájem, se orientuje jen velmi komplikovaně (což ho doslova vhání do spár "protestních a protisystémových" stran bez ideového ukotvení) - protože ani ty tradiční strany už kolikrát nezastávají zrovna ty hodnoty, které by od nich člověk očekával (např. ČSSD - jak je například možné, že levicová strana po vstupu do vlády jen tak nechá daňový systém nastavený "středopravicovou" vládou z předchozího období?).

Následující dva důvody si dovolím propojit do jednoho, protože spolu velmi úzce souvisí. Nová doba přináší nové výzvy - a je samozřejmě nutné se jim přizpůsobovat - otázka zní, zda-li při tom přizpůsobování vůbec zůstanete věrni těm tradičním hodnotám, na kterých ta politická strana vlastně byla založena a zda vůbec zůstanete věrni těm tzv. tradičním voličům... Opět - minule jsem zmiňoval, že ČSSD je ukázkovým příkladem rozpolcenosti, kdy "liberální" křídlo nové levice (Dienstbier, Marksová...) odhání tradiční voliče ČSSD - a naopak, osoby které představují to "tradiční konzervativní" křídlo ČSSD odhánějí potenciální liberální voliče. Podobným procesem prochází mimochodem TOP 09 - kdy bývalý "nastrčený" předseda strany přitahoval úplně jiný typ voličů (zkrátka "Havlovce"), než bude přitahovat Kalousek a jeho vedení (ostatně, někdy to bývá popisováno jako ztráta autencity z hlediska liberálního směřování strany, které ze záhadných důvodů prý ztělesňoval K Schw.).

Do toho chaosu vstoupilo politické uskupení podpořené mimořádnou ekonomickou silou, které si s nějakým ideovým ukotvením nelámalo hlavu - a hlavním programem byl protest proti všemu špatnému, co dosud v politice bylo.... A nikoliv překvapivě, tato taktika slavila a slaví velký úspěch - proč? Právě tady nastupuje ten třetí bod! Tradiční strany tradičně a dlouhodobě selhávají - ano, je to dlouhodobý trvající proces. Zde lze přičíst chybu už oné "zradě" v podobě dvou opozičních smluv (zkrátka a jednoduše dva domnělí nesmiřitelní rivalové "na život a na smrt" se opakovaně bez jakýchkoliv problému nadvakrát dohodli na rozdělení moci ve státě - komu pak lze vůbec věřit?)... Fakt, že problém spočívá ve volebním systému, který pidistraničkám dává ohromný vydírací potenciál vůči velkým stranám, které se snaží o sestavení vlády - ten mnoho voličů přehlídlo - zkrátka a jednoduše, Zeman s Klausem vzájemnou dohodou "podrazili voliče" - a od té doby to jde v rychlém sledu. Koaliční vlády opovrhující opozičními smlouvami padají jak hrušky - od té doby žádná z nich nedovládne do konce svého období (Sobotkova má šanci být tou první) a k tomu sledujeme neskutečné excesy typu: Topolánkovo zahození ekonomického volebního programu sestaveného Tlustým s prohlášením, že se to stejně nedalo dodržet... Z druhé strany přijde Sobotkovo prohlášení v roli ministra financí o tom, že ekonomické sliby ČSSD nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce... A pak přijdou vládní skandály (nebudu je jmenovat všechny ani v chronologickém pořadí - počítám, že každého jich napadne spousta) - Grossův byt (z dnešního pohledu komická malichernost), ministr Řebíček na ministerstvu dopravy, ministr Drobil (edit: ředitel SŽDC, kterého vyhodil kvůli tomu že chtěl upozornit na podivnosti na úřadu, se naštěstí dokázal dostat do Senátu), financování předsednictví EU, "odklanění peněz" před manželkou, David Rath, letadla CASA, nikdy nebude dořešená kauza poslanců s trafikami... mno a jako symbolický vrchol toho všeho je zaměstnávání budoucí manželky jako vrchní ředitelky kabinetu předsedy vlády, která dřela jako kůň...

A teď k posledním dvěma důvodům, které uvádím a které spolu rovněž úzce souvisí. Každý z politiků by si měl položit následující otázku "proč by právě mě měl nějaký volič dát svůj hlas"... Odpověď by měla být následující "proto, že zastupuji právě jeho zájmy nejlépe a nejdůvěryhodněji". Dnešní politické reprezentaci (i s ohledem na její minulost) poněkud chybí přímý a důvěryhodný kontakt a vztah k voličstvu - snaha navazovat jej absurditami typu hovory od bazénku a aktivitami na sociálních sítích jsou směšné. Pomůžu si zahraničním odstrašujícím příkladem - na ČT24 byl v sobotu odvysílán rozhovor s šéfem britských labouristů Jeremy Corbynem, který velkolepě (a zároveň děsně heslovitě a prázdně) hovořil o potřebě rovnostářství, sociální spravedlnosti, potřebě snížit míru chudoby v Evropě a všelijakých dalších hodnot - a pronášel to ze své bubliny poslance, který je ve funkci 33 let... Jaká je efektivita jeho práce za ty roky, když sám přiznává, že situace se spíše zhrošuje, než aby docházelo k jejímu zlepšení? Proč mi přijde, že jde spíše o ideologickou mantru, než skutečné zastávání a zastupování zájmů svého voličstva? Jaké je dle mého názoru řešení pro tuto odtrženost voliče a jeho zastupitele? Omezení doby mandátu na max. 3 funkční období (tj max 12 let). Situace je dnes taková, že zvolení politici nevystupují jako volení zástupci svých voličů, nejde o autentickou politickou soutěž o voliče, kde by směřování země určovali voliči svým hlasováním, ale politici se "utrhli" z tohoto vztahu - je to jako když pes se utrhne svému pánovi z vodítka.

Protože někteří z politiků jsou zajatci vlastní ideologie a mocichtivosti, o to více jsou zděšeni z možné změny - "sakra vždyť my to s váma myslíme dobře, nechte nás vládnout, my víme co děláme"... To, co se kdysi bralo jako zcela běžný politický cyklus - střídání vlád různých směrů v různých obdobích, má dneska dalekosáhlé politické důsledky - odchod premiéra Itálie prý možná bude mít dalekosáhlé důsledky na celou EU, protože hrozí, že Italové si po jeho pádu zvolí někoho, koho představitelé EU nechtějí... Sakra, kdo je tu ten rozhodující? Co je Junkerovi nebo Schulzovi po tom, koho si Italové (či kdokoliv jiný) zvolí??? A s tím souvisí ta hrozba o které píšu - selhání zastupitelské demokracie, ke kterému dojde za předpokladu, že rozhodnutí voliče přestane být respektováno - VOLIČ je tím suverénem, který rozhoduje o směřování svojí země, nikoliv jeho zastupitel a pokud volič získá dojem, že politici nefungují, jako zástupci právě JEHO zájmů, pak neplní svojí funkci! Demokratický deficit v nadnárodní instituci, jako je Evropská unie, vede ve svých důsledcích ke krizi zastupitelské demokracie v národních státech - vzpomínáte na neuvěřitelně arogantní prohlášení eurokomisaře o tom, že komisi nezajímají politické důsledky činnosti Evropské komise v jednotlivých členských státech? Jak je potom sakra následně možné, že Eurokomise se diví tomu, že napříč Evropou roste euroskepticismus? Kdyby komise jednala v souladu se zájmy voličů v členských zemích, pak by rostl eurooptimismus a skepse upadala ne? Jsem fascinován tím, jak jakákoliv změna politického kurzu členské země (a v případě USA dokonce i nečlenské!), vyvolává zděšení. Občané státu námi určený směr neakceptovali, zvolili si jiný - katastrofa...

Jaké je řešení? Předně, domnívám se, že ty tradiční politické strany jsou na určitou dobu odsouzeny k "přežívání" v ústraní - takovým lidovcům očista mimo parlament velice prospěla, protože od strany odpadli kariérističtí oportunisté a podobnou očistou si budou muset časem projít i další - ODS, ČSSD - je potřeba nových lidí, kteří ty strany znova přebudují, odpadnou staré "kádry" (provázáné s minulostí uvedenou výše) a některé strany časem zkrátka zaniknou (což očekávám například u TOP 09), protože jejich politika v podstatě ztratí smysl a význam (tzn. že bude zastávána jinými a důvěryhodněji)... A jaké je řešení v rámci EU? Je třeba najít nějaký způsob, jak volbu eurokomisařů provázat s volbami do Evropského parlamentu. Rozumím tomu, že funkcí komisaře je zastávání zájmů Evropské unie jako celku, problémem však je, že ani tento zájem Evropské unie jako celku, by se neměl dostat do rozporu se zájmy voličů - tzn. byl bych pro nějakou formu přímé volby členů Evropské komise. Forma této volby je k diskuzi, netrvám nijak tvrdohlavě na uvedené formě, jenom říkám, že fakt, že členové eurokomise nemají žádný přímý mandát vzešlý z jakékoliv přímé volby, je zásadně nepřijatelný...

Slíbený odkaz:
https://www.youtube.com/watch?v=84Nk_RAOYmw
Rozhovor s Jeremy Corbynem:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/216411058041203/