Co vlastně chtějí „xenofobové“ (= racionální pragmatici)

Bloger Petr Hess dnes zveřejnil zajímavý článek, který dal nahlédnout do představ a myšlení „sluníčkáře“, za kterého se on sám považuje.

Dovolím si jeho postoje konfrontovat se svými – pokud bych se měl názorově charakterizovat, popsal bych se jako racionální pragmatik, přesto použiju onu protinálepku, kterou mi někteří občas dávají (Polický a spol.), ačkoliv sám sebe za xenofoba v žádném případě nepovažuji (na rozdíl od pana Hesse, který se k sluníčkářům sám „přihlásil“).

Tak tedy, jaké „zrůdné“ názory racionální pragmatik onálepkovaný za xenofoba zastává? Tady máte pár příkladů:

1.) Stěžejním bodem, ze kterého všechno další vychází, je o vztahu stát <=> občan a vzájemné odpovědnosti vůči sobě. Stát je určitou formou organizace společenství lidí, který je členy dané společnosti placen formou různých daní, za tím účelem, aby pro dané členy společnosti (= občany státu), plnil úkoly, které jsou mu svěřené – mezi tyto základní úkoly patří bezpečnost (armáda, policie), zdravotnictví (nemocnice, IZS), sociální zabezpečení, výkon práva a spravedlnosti (soudnictví), další veřejné statky a služby (vzdělávací systém, výstavba komunikací, nemocnice, …)  atd.

2.) Jako racionální pragmatik nejsem odpůrcem humanismu a lidskosti, ba právě naopak. Diskuze se totiž vůbec nevede o tom, zda uprchlíkům a lidem postiženým válkou pomáhat či nikoliv – odpověď je samozřejmě ano, pomáhat. Skutečný problém spočívá ve formě pomoci, která by měla být poskytována. Přijde mi, že zejména v západní Evropě se rozšířil nesmyslný pocit, že přestěhování zoufalých uprchlíků do Evropy je jediná morálně akceptovatelná forma pomoci, s čímž zásadně nesouhlasím. Toto přestěhování je možné pouze jako doplňkové, okrajové řešení a aby mělo smysl, pak musí splnit celou řadu kritérií – přičemž dvě podmínky jsou naprosto zásadní – tento přesun NESMÍ představovat bezpečnostní riziko pro obyvatelstvo přijímající země a zároveň takový přesun nesmí vytvářet dojem práva či nároku… Tzn. naprosto nemám problém s tím, pokud z uprchlických táborů v různých zemích budou do Evropy převáženy a následně léčeny nemocné, či zraněné děti – a v takových případech je možný i převoz rodiny (ve formě matka, otec, sourozenci). Evropa (a nejen Evropa!) by se měla snažit pomáhat v maximální míře mimo svoje území.

3.) Je třeba říct, že kdokoliv má právo uprchnout z místa, kde mu hrozí nebezpečí… každý má právo uprchnout ze země, pokud je v ní z nějakých důvodů ohrožen na životě či pronásledován. Jde o individuální právo každého jednotlivce, což má za následek skutečnost, že každý jedinec sám za sebe následně prokazuje důvody k takovému útěku (tzn. oprávněnost azylu). Zároveň je však třeba říct, že nikdo nemá žádné právo takový útěk zneužít ke kalkulu k odchodu do země, která se mu zdá ekonomicky nejpřitažlivější. Jakkoliv je lidsky takový přístup pochopitelný (každý z nás chceme to nejlepší pro sebe a pro své blízké) a srozumitelný, tak není oprávněný a ani správný! Základem je pochopení skutečnosti, že právo útěku má uprchlíkovi zabezpečit základní podmínky k životu – lékařskou, psychologickou péči, střechu nad hlavou, potraviny a hlavně bezpečí… Právo útěku nemá uprchlíkovi zabezpečit právo na nový „bezstarostný“ život v místě libovolně vybraném z nejbohatších zemích světa, takový nárok neexistuje! Dochází zde tedy k zaměňování a směšování uprchlictví a ekonomické migrace. Jinak řečeno – uprchlík, který přijde do Itálie či Řecka (např. z Libye) a projde zeměmi jako Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko, Maďarsko či Rakousko, aby se dostal do Německa v mých očích jednoznačně přestává být uprchlíkem v okamžiku, kdy opustí první zemi EU, do které se dostal - v ten okamžik se stává ekonomickým migrantem a cílový stát má právo podle toho s ním tak jednat.

4.) S panem Hessem se dokonce v jednom bodu shodneme – i já chci právní stát a dodržování práva – a právě proto trnu, když vidím, co se děje! Trnu proto, že se principy suverénního právního státu v některých zemích hroutí, jak domečky z karet – upozorňují na to soudci u nás a varují před nastoupením podobné cesty (viz http://www.ceska-justice.cz/2016/09/roman-fiala-otazka-suverenity-statu-je-dnes-znovu-klicova-priznejme-pravdu-system-se-rozpada/)! Německý politik hájí postupy kancléřky Merkelové v televizní debatě a zcela vážně prohlašuje, že „ústava je mu fuk, protože tady jde o pomoc lidem“ (viz https://youtu.be/AGJOm-4pxKQ?t=5m20s)… Bývalý ústavní soudce v Německu prohlašuje, že kancléřka porušila ústavu země a odpovědí mu je, že by měl mlčet (viz http://www.ceska-justice.cz/2016/02/schauble-soudce-di-fabio-by-se-mel-zdrzet-vyroku-ze-kroky-vlady-jsou-v-rozporu-s-ustavou/)… Jestli jste vy sluníčkáři při takových událostech v klidu, tak já rozhodně nikoliv.

Když prohlašujete, že chcete právní stát a jeho dodržování („náš právní řád platí pro všechny“), pak zároveň ovšem říkáte, že hodnotové systémy (a tedy kultury jednotlivých společností) si na daném území NEjsou rovny, protože právní řád libovolné země je odrazem hodnot a kultury společnosti žijící na daném území – a tudíž říkáte, že kdokoliv cizí, kdo přijde do dané země, se musí podřídit kultuře dané země v rozsahu stanoveném právním řádem země. Světe div se, přesně to samé zastávám já – právní řád je zavazující pro všechny v ČR – ať jde o Čechy, Němce, Francouze, Angličany, Iráčany, Číňany, Afghánce, Japonce, Syřany, Vietnamce,… Žádná paralelní společnost s vlastním právním systémem vedle českého právního řádu v ČR není přijatelná… žádné islámské soudy rozhodující spory podle islámského práva nejsou tolerovatelné (viz Velká Británie, která s nimi má své „zkušenosti“). Problémem je, že když tento názor vyslovíte, hned jste onálepkován jako rasista, že pane Hornere (http://horner.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A160808_542199_blogidnes&vlakno=80061114)?

5.) Věřte tomu nebo ne, mně je úplně jedno, jaké náboženství si kdo vyznává. Stejně tak je mi úplně jedno, kdo s kým spí. Obojí je totiž individální a soukromá věc každého z nás. A přesně tak vnímá Evropa víru ve smyslu individuálního přesvědčení. Problém je ve skutečnosti jinde. Právní řád rozlišuje vnitřní a vnější projevování víry. S tím vnitřním projevováním (v soukromí) nikdo nic neudělá (a nechce dělat) – zkrátka proto, že do hlavy nikomu nevidíte a domovní svobodu nikdo omezovat nehodlá. Pokud je někdo skrytý neonacista tajně obdivující Adolfa – nelze proti tomu zakročit, protože vnitřní přesvědčení nelze zakázat a ani stíhat (protože o něm vnější svět neví). Co se ovšem ovlivnit a korigovat již dá, je vnější projev a tolerance k němu. Zahajlujte někde na veřejnosti, seberou vás a odsoudí – naprosto po právu a správně… A právě o tenhle aspekt vyznávání víry navenek je potřeba vést diskuzi – nejde tu ve skutečnosti o nějakou potřebu překotně měnit zákon a něco zakazovat (i když s ohledem na nedávnou kauzu pana Sáňky a rozhodnutí obvodního soudu si umím představit jednoduché doplnění trestního zákoníku, které zakáže veřejnou propagaci hnutí a ideologií potlačujících práva a svobody; trošku jedovatý komentář by byl, že tím by se možná zakázala i veřejná propagace multikulturalismu...). Ve skutečnosti jde o to, jak široce se náboženská svoboda vykládá – jinak řečeno je třeba vést veřejné diskuze o tom, kde jsou její hranice, co lze a co nelze pod náboženské svobody podřadit. Můj osobní názor zní, že hlásání nenávisti vůči komukoliv, případně například schvalování teroristických útoků (viz Charlie Hebdo), či vražd ze cti se pod náboženské svobody (případně svobodu slova) prostě nevejde a spadá to (resp mělo by to spadat) pod trestní zákoník.

A jinak - dovolím si vás poopravit pane Hessi - lidé v ČR nemají strach z uprchlíků (uprchlíci plnící kritéria bodu 3 totiž v migrační vlně téměř nejsou)... lidé v ČR mají oprávněný strach z islámského terorismu, který plyne z do očí bijící nezodpovědnosti odpovědných politiků (nejen) na západ od nás - to, co se stalo v Nice, v Paříži, či v Německu se může kdykoliv odehrát u nás - a zatímco vy před tím zavíráte oči, já říkám, že je zapotřebí tuto situaci řešit, protože byla hrubě podceněna. A pokud jde o zdejší odpor k islámu - dle mého názoru vyplývá naopak ze zvýšené citlivosti postkomunistických zemí vůči ideologickým systémům, které by mohly mít totalitární tendence v zásadě protichůdné s relativně nedávno získanou demokracií - přičemž politický islám (spolu s islámským právem) v tomto směru nebezpečí nepochybně představuje. Západ je vůči těmto signálům přehnaně tolerantní a terorismus, ghetta a paralelní společnosti jsou projevem této přehnané tolerance, která (jak jsem hluboce přesvědčen) je například u Němců způsobena traumatem viny za hrůzy 2. SV...